3. května 2026  proběhla květnová Nokturna

Ivan Ženatý na housle a Martin Kasík,

který ho doprovázel na klavír

uvedli kladby Dvořáka, Strause a Martinů, jako přídavek byl Brahms a Rachmaninův klavírní koncert.

***

Příští Nokturna budou 31. května 2026 opět

v kostele sv. Václava v 17 hodin

Vystoupí ukrajinská trojice Denys, Anton a Taňa Černetovi.

***

Hot  Docs 2026

Tradiční Kanadský mezinárodní dokumentární filmový festival probíhá od 23. dubna do 3. května 2026. Česká republika byla zastoupená dvěma filmy. První byl podle knihy Aleše Palána Raději zešílet v divočině… který zachycuje život dvou bratrů, dvojčat Františka a Ondřeje Klišíkových, kteří žijí na šumavské samotě. I když jsou si podobní, oba mají zcela odlišnou povahu. Franta chce

uniknout z tohoto světa a Ondřej zůstává naopak zakořeněn v tom, v čem žije. Film byl oceněn na Filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2025 Křišťálovým glóbem, den poté byl František nalezen mrtvý v rybníku Ohrobci nedaleko Prahy. Františku Klišíkovi, který byl v 80. letech aktivní v jihočeském disentu, bylo 62 let. Prožil většinu života v šumavské Stögrově Huti u Volar na Prachaticku se svým dvojčetem Ondřejem, druhým hlavním protagonistou filmu, jehož režisérem je Miro Remo. Oba bratři se karlovarského festivalu zúčastnili. Jejich rodiče byli Slováci z Rumunska, do Československa přišli po válce.

Klišík po vojně odešel pracovat do panelárny na pražském Zahradním Městě. V Praze poznával díla autorů disentu, například filozofa Jana Patočky či spisovatele Egona Bondyho. Na Šumavu se vrátil v roce 1987, po sametové revoluci zde pomáhal zakládat Občanská fóra. (Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/frantisek-klisik-smrt-policie.A250825_164241_domaci_kurl)

Druhým českým filmem, který je na Hotdocs je snímek Barbory Chalupové Virtual Girlfriends (Virtuální přítelkyně) Jak doopravdy žijí ženy, které na platformě OnlyFans vydělávají miliony díky provokativnímu erotickému obsahu? Nabízejí svým fanouškům jen uspokojení, nebo jim nahrazují skutečnou lásku? A co na jejich práci říkají partneři, rodina či nejbližší okolí? Režisérka sleduje tři ženy, které hledají bohatství, svobodu i rychle nabytou slávu. Unikátní dokumentární snímek je vůbec prvním filmovým nahlédnutím za oponu celosvětového fenoménu OnlyFans, jenž vyvolává vášnivé debaty a otřásá pornoprůmyslem. (Jelikož film běžel až po uzávěrce tohoto čísla použili jsme obsah z CSFD)

Za zmínku stojí zmínit dva iránské filmy, které byly uvedeny na tomto festivalu: černobílý Landstone (Země kamene), který je prakticky beze slov. (Na snímku vpravo.) Režisér Faraz Fadaian ukazuje starce, který žije v poušti a po

hybuje se mezi jeskyní, kde hledá azyl a svým domovem, kde žije jeho umírající manželka. Jedná se o meditaci na konci života, o stárnutí, smrti a poutnické existenci. Barevný snímek Vanishing Tracks (Mizející cesta) je naopak o rodině pastevců ovcí, která putuje iránským venkovem od Zagroských hor, které se nacházejí na hranicích Iránu, Iráku a Turecka, do vnitrozemí. Rodina nemá ochranu před zloději ovcí, ale stále se dovolává spravedlnosti. Poetický je závěr filmu, kdy stádo ovcí prochází velkoměstem. Některé ovce se ztratí v metru, jiné odjedou autobusem, ale nakonec celá karavana projde městem.

Velkou pozornost na festivalu sklidil film American Doctor (Americký doktor). Který dostal i hlavní cenu diváků. Ve skutečnosti se jedná o dokument o třech doktorech různého původu (palestinského, židovského a zoroastrimuského), kteří působili v Palestině během genocidy a v dokumentárních záběrech můžeme sledovat, co se tam skutečně stalo. Režisér Poh Si Teng necenzuruje to, co se stalo v několika nemocnicích v Gaze, jako to dělala mnohá oficiální media.

O škole na Západním břehu Jordánu je film House of Hope. Manželé Manar a Milad se snaží vychovávat děti k nenásilí po vzoru Martina Luthera Kinga a jeho myšlenky, že nebudeme souzeni podle barvy pleti, ale podle našeho charakteru. Snaží se vzbudit v dětech ke skutečnou empatii navzdory okupaci území na západ od Jordánu.

Jeden z nejvýznamnějších kanadských dokumentů jde do roku 2018, kdy kanadští junioři vyhráli v Londonu MS do dvaceti let. Při pozápasové party došlo k obvinění E. M., že byla znásilněná. Kanadská hokejová federace přišla s mimosoudním vyrovnáním ve výšce několika milionů dolarů. Nakonec dojde k soudnímu procesu, kdy hráči jsou zproštěni obžaloby, nikoliv pro prokázanou nevinu, ale pro nedostatek důkazů. Westhead ukazuje prostředí kanadského hokeje, ale nejen to, jedná se o pozadí celé společnosti, která toleruje nejen sexuální násilí ve sportu, ale násilí vůbec.

V předposlední den festivalu byly na pořadu  tři filmy: Les Habitants (Rezidenti), Aimée & Samir, 4937 kilowats aYear (4937 kilowatů za rok). Jednalo se asi o nejslabší filmy na festivalu. Obzvaláště titulní film, který podle upoutávky v programu sliboval dokument o pomoci žen uprchlíkům z Rumunska, nesplnil očekávání. Celý dokument, který trvá 42 minut je natočen z auta a hlas ženy k tomu předčítá, jak autorka pomohla romské rodině. Nevidíme, ani autorku hlasu, ani rodinu, pouze krajinu podél dálnice. Nejprve jedním směrem a potom zpátky.

Úplně nakonec festivalu byl český film Virtual Girlfriends (Viruální přítelkyně). Je zajímavé, že byl uveden v česko-bulharsko-slovenské koprodukci. Režisérka Barbora Chalupová mapuje mladé ženy, které jsou v pozadí erotických stránek OnlyFans. Film je právě zajímavý tím, jak zde mizí hodnoty jako pravda. A lež se mění v prostředek, jak vydělat peníze.

abe

***

Problém s internetem

Vážení přátelé,

zdá se, že přestal fungovat náš dlouholetý server Coast Internet Solutions, Inc. Musíme proto použít náhradního serveru a proto je velmi obtížné nalézt na internetu archivní vydání, která máme od roku 2003.

Během začátku května se budeme snažit  zbývající archivní čísla v   PDF formátu doplnit.

Děkuji za pochopení!

Aleš Březina

***

Archiv Nového domova

Šampionáty klepou na dveře

Mistrovství světa v kopané se blíží. Slovensko po prohře v baráži s Kosovem 3:4 se MS nezúčastní a sehrálo pouze zápas útěchy s Rumunskem, ve kterém zvítězilo 2:0. Cesta české reprezentace byla přes baráž velmi obtížná. Dvakrát měla velmi silného soupeře. Nejprve Irsko, s kterým prohrávala již po dvaceti minutách 0:2. Za Iry nejprve proměnil penaltu Parrott v 16. minutě po faulu Vladimíra Daridy a o čtyři minuty později si po nedorozumění Coufal s Kovářem dopravili míč do vlastní branky. Na štěstí švédský rozhodčí Nyberg měl stejný metr i na druhé straně a po faulu na Ladislava Krejčího snížil z pokutového kopu Patrik Schick. Tento stav trval do závěru utkání. Teprve čtyři minuty před koncem Češi vyrovnali Ladislavem Krejčím na 2:2. Jelikož ani v prodloužení branka nepadla, následoval rozstřel ze značky pokutového kopu. S Čechy to opět vypadalo špatně, když při třetím rozstřelu neproměnil svůj pokus Mojmír Chytil. Jenže brankář Matěj Kovář kryl dva další pokusy Irů a postaral se o první krůček na cestě do Mexika a o možnost reparátu proti Dánsku.

Jestliže se první utkání hrálo na hřišti Slavie v Edenu, reparát s Dány byl na Letné. Tentokrát Češi dvakrát vedli. Nejprve to byl v prvním poločase Pavel Šulc, který poslal míč k levé tyči Hermansenovy branky. Tento stav vydržel až do 72. minuty, kdy se Joachimu Andersenovi podařilo hlavou vyrovnat. Opět se nastavovalo a Ladislav Krejčí dostal domácí hráče po druhé do vedení v desáté minutě prvního nastavení. Tento stav trval do 111. minuty, kdy Kasper Hoghue vyrovnal na 2:2 a scénář s pokutovými kopy se opakoval. Dánové stříleli jako první a Hojlund napálil břevno. Češi už svou šanci nepustili a Chorý, Souček a Sadílek se zapsali do listiny střelců. Za Dány proměnil pouze Eriksen. Češi tak po dlouhých dvaceti letech postoupili na MS. Doufejme že budou úspěšnější než v Německu. Tehdy začali dobře proti Spojeným státům 3:0, ale zcela podcenili Ghanu a prohráli 0:2 a stejným výsledkem prohráli i s Itálií.

Jako zápas číslo jedna bylo na MS 2026 označeno utkání Mexika s Jihoafrickou republikou na Aztéckém stadionu v Mexico City ve čtvrtek 11. června 2026. Utkání začíná v 13 hodin místního času. Ve stejný den hraje od 20 hodin i Česká reprezentace  s Jižní Koreou a to od 20 hodin, což není nejlepší pro lidi v Česku. Při časovém rozdílu osm hodin to znamená, že utkání začne 12. června v 6 hodin ráno a podle východokanadského letního času ve 22 hodin večer. Další zápas hrají Češi v Atlantě na Mercedes-Benz stadionu 18. června v pravé poledne. Vyvrcholením je zápas Česko-Mexiko ve skupině A je na Aztéckém stadionu v 19 hodin místního času.

Kanada zahajuje MS v Torontu proti Bosně a Hercegovině rovněž 12. června 2026 v 15 hodin. Pak již pokračuje ve Vancouveru 18. června s Katarem a zápas ve skupině končí se Švýcarskem na stejném místě. Pokud by postoupila z prvního místa hrála by šestnáctifinále ve Vancouveru 2. července od 20 hodin. Při dalším postupu by pak hráli Kanaďané rovněž ve Vancouveru 7. července od 13 hodin.

Vzhledem k situaci se však může vše změnit.

Mezitím se blíží nadstavba v České lize. Na čele jsou dva rivalové Slavia a Sparta. Slavia měla po předposledním kole náskok pěti bodů, když prohrála v Hradci Králové 1:2, ačkoliv měla celý zápas drtivou převahu. V závěru utkání však  následoval únik Trubače a faul Mbodjiho, což znamenalo červenou kartu, nejen pro Mbodjiho, ale i pro Jana Bořila, který neudržel nervy na uzdě a pustil se do rozhodčího Černého. Pokud chcete sledovat závěr soutěže, klepněte na linku fotbal.zpravy.ca .

Podstatně méně než fotbalový šampionát bude sledován 89. hokejový šampionát MS v hokeji, který se hraje ve Švýcarsku. Česko hraje ve skupině ve Fribourgu a zahajuje 15. května s Dánskem. Dále hraje: 16. května se Slovinskem, 18. května se Švédskem 20. května s Itálií, 23. května se Slovenskem, 25. května s Norskem a boj ve skupině zakončí 26. května s Kanadou. Slovensko zahajuje v sobotu 16. května s Norskem.

***

Před pěti léty zemřel Miroslav Fryčer - hokejová legenda

27. 9. 1959 - 27. 4. 2021

Vlastně Mirkovi Fryčerovi vděčím za to, že jsem se dostal k hokeji blíže. Bylo to na jaře roku 1982 a Miroslav Fryčer (řečený Frigo) hrál poprvé v Torontu za Maple Leafs. S drzostí sobě vlastní, jsem zaskočil do Maple Leaf Gardens  a zeptal se, kde je tiskové středisku. Seděl tam muž se šedivými vlasy pan Steve Obodiac a řekl jsem, že potřebuji nutně dvě akreditace: jednu pro sebe a druhou pro kanadského překladatele Paula Wilsona. Navíc jsem zdůraznil, že za Quebec Nordiques hrají i bratří Šťastní. K mému překvapení jsme akreditace dostali s upozorněním, že vchod je na rohu ulic Church a Wood. Na utkání jsme dorazili včas a

po zápase jsme seběhli k šatně domácích Maple Leafs. Mirek byl v obležení novinářů, vedle seděl John Anderson, který to okomentoval: „Kdo to má vydržet, tady se člověk nemůže ani převléknout. Vloni tady seděl Sittler. Letos ty.“ Od toho zápasu jsem viděl téměř všechny hokejové zápasy, které zde torontská 14 sehrála a natočil s ním několik desítek rozhovorů, jak pro noviny, tak i pro Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu. Je to období, na které vzpomínám v NHL asi nejraději, přestože Toronto nehrálo nejlépe. Díky tomu jsem se seznámil i s ostatními hokejisty bratry Ihnačákovými, Šťastnými, obzvlášť Peter byl vždy ochotný k rozhovoru, které někdy trvaly i půlhodinu, ale s Mirkem Fryčerem jsme toho namluvili asi nejvíce. Jednou, když byl zraněný, tak se uvolil a dokonce seděl jako model mé ženě na portrét, který si později koupil. Čistě Frigovsky - dal ji šek a řekl: „Napiš si tam kolik chceš!“ a podepsal ho. Takže zde je i svědectví o tom, pokud se v knížce vypráví, že peníze nebyly pro něj hlavním motivem. Jak portrét skončil nevím. Nakonec o tomto příběhu píši v hokejové encyklopedii Kings of the Ice – a History of the World Hockey, která vyšla v Torontu (Richmond Hill) v roce 2002. Proto jsem byl rád, že Miroslav Fryčer spolu s Lubošem Brabcem napsal svoji vzpomínkovou biografii.

Někdy jsem byl překvapen přesností popisu a říkal jsem si, tak geniální paměť snad ani není možná. Zápas Toronto-Edmonton, kdy Frigo vstřelil čtyři branky jsem viděl, dokonce jsem po zápase udělal interview s Waynem Gretzkym, který moc Evropany nikdy nechválil, ale tentokrát udělal na adresu Fryčera výjimku, ale že bych si pamatoval detaily, jak jsou popsané v knížce to nemohu říci. Zřejmě měli autoři při psaní této kapitoly záznam celého zápasu. Také utkání hvězd v roce 1985 si mnoho nepamatuji. Naopak si pamatuji detailní Fryčerův souboj s pověstným Brophym, což bylo na kanadské poměry neobvyklé, hojně publikované v tisku a v knize Fryčer ani s odstupem času Brophyho nešetří. Při tom snad tak trochu můžeme pochopit i jinou postavu z kanadské televize Dona Cherryho, který patřil k nejpopulárnějším hokejovým komentátorům.

Na druhou stranu bývalé torontské pravé křídlo hovoří velice dobře o trenérech, kteří ho něco naučili, o svém otci, chápe i pojetí Michela Bergerona, který mu řekl, že se mu nehodí do týmu. Velice hezká je vzpomínka na Jacquesa Demerse, pod kterým hrál v Detroit Red Wings: Obdivoval jsem ho téměř po všem, ale nejvíce mě fascinovala jeho výřečnost. Byl úžasný motivátor a poslouchat ho před zápasem byl zážitek. Všechno uměl skvěle podat. Pusu nezavřel ani po utkání. Byl schopen celý večer bavit společnost a vždycky měl co říct.

Vůbec se nedivím, že se později dal na politiku a dotáhl to až do Senátu (27. srpna 2009 byl nominován premiérem Harprem za Yoine Goldstein – pozn. red.). O to víc překvapilo, když před pár roky v memoárech přiznal, že neumí číst ani psát. Nikdo z hráčů, co mu za víc než tisícovku zápasů v NHL prošli rukama, tohle netušil. Jacques byl evidentně i výborný herec. Co se pamatuji, pořád nosil v ruce noviny a stůl v kanceláři měl obložený lejstry. Tuhle kamufláž hrál roky a hrál ji dokonale. Za některé etudy by si zasloužil Oscara. Až zpětně jsem si uvědomil, že nikdy nepsal sestavu na tabuli. Nadiktoval nám, kdo bude chytat a jak budou vypadat jednotlivé lajny, čímž z toho elegantně vybruslil.

Snad jediné, co mu nešlo, bylo kreslení taktických variant. Když na poradě vysvětloval svoje záměry, ruka neuměla přenést myšlenku na tabuli. Udělal pár tahů, zamotal se do toho a výsledkem byla čmáranice jako od Picassa. „Je vám vše jasné?“ zeptal se na závěr. Poslušně jsme pokývali hlavou. Nikdo neměl sílu říct opak, protože to byl milý a slušný člověk. A hlavně trenér pro kterého bylo radost hrát.
V knize Můj divoký hokejový život je popsáno nejen dětství hokejisty, ale i jeho závislost na alkoholu, která znamenala transplantaci jater po Vánocích v roce 1999. Od té doby pil Mirko pouze minerálku Z knihy se nedovíme mnoho o jeho rodinném životě v Torontu, je to zřejmě jeho třináctá komnata, do které nikoho nepustí. Chybí také něco více o hráčích s kterými hrál – Sláva Ďuriš, Richard Lanz i o ostatních Češích a Slovácích v NHL, či jak se Miroslav Ihnačák dostal do Kanady. Je kritický k současnému hokeji v Čechách a vysvětlí, proč miluje Itálii, ačkoliv ta není hokejovou velmocí. Knihu napsal Luboš Brabec a vyšla v roce 2018.

Od jeho odchodu z Kanady  jsem se s ním už nikdy nesetkal. Zemřel ve věku 61 let.

Aleš Březina – Toronto

***